Moj drahí synu!
Píšu pomalu, páč vím, že neumíš rychle číst.
Už nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Tvůj tata četl, že nejvíc dopravních nehod se stane ve dvacetikilometrovém okruhu od bydliště, tak jsme se přestěhovaly. Nemůžu ti napsat číslo domu, protože předešlí gádžové ho vzali s sebou, aby si nemuseli měnit adresu.
V novém domě je všechno fajné. I pračku máme, i když ňák nefunguje. Dala jsem do ní šaty, zatáhla za provázek a vod tý doby jsem je neviděla.
Ale nejní to tu špatný. Minulý týden pršelo jen dvakrát. Poprvé tři, podruhé čtyři dny.
Poslala jsem ti kabát, kerej si chtěl, ale podle tvýho otce by byl balík kvůlivá knoflíkům móc těžkej, tak jsem je uřezala. Máš je v levý kapce.
Tvá sestra dnes ráno porodila, ale eště nevíme co. Tak ti nemůžu zatím říct, esli si strejda nebo teta.
Tvůj brácha si včera zabouchl klíče v autě, dost jsme se bály, protože trvalo víc než dvě hodiny, než mě s otcem z toho auta vysvobodili.
Soused minulý týden spadl do sudu s domácí hruškovicí. Zkoušeli ho vytáhnout, ale hrdinsky je přepral a utopil se. V krematoriu hořel tři dny.
Ale jináč se nic zvláštního neděje, všechno ide ve starých kolejích.
Tvoje mylující matka.
PS. Chtěla jsem ti eště dát ňáký love do obálky, ale už byla zalepená.