Pepíček ten den rozbil už třetí okno a ze školy přinesl tolik poznámek, že jeho žákovská knížka připomínala spíše knihu Přání a Stížností. A tatínkovi už vytekly nervy. A protože se blížily vánoce, oznámil Pepíčkovi:
Takovým zlobivým klukům, jako jsi ty, Ježíšek nejenže nepřinese dárky, ale ještě na tebe pošle čerty. Místo seznamu dárků pošli Ježíškovi seznam svých rošťáren !!!
Netušil, že to Pepíček vezme tak vážně. V noci se probouzel hrůzou z Božího trestu a na stolemu ležel papír nadepsaný: Milý Ježíšku... Přemýšlel nad svými rošťárnami a už se viděl v pekle. Na poslední chvíli ho napadlo spásné řešení.
Utíkal do kostela, za chvíli zase tryskem domů a pod kabátem ukradenou sochu Panny Marie. Pak sedl ke stolu a už píše:
Ježíši,
Chci kolečkové brusle, horské kolo a Playstationu s hrami. Radím ti, aby sis pospíšil, protože tu mám tvojí mámu jako rukojmí.