Příhoda: Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj.
Když se stalo zřejmým, že se vememe, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých
oblíbených fazolí.
O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce
pokazilo auto. Zavolala jsem manželovi, že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky.
Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně
jsem nedokázala odolat. Abych se dostala domů, musela jsem ujít ještě kus cesty
a tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí
vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři
velké porce pečených fazolí. Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen
plyn který můj zažívací systém produkoval.
Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený že mě vidí a s potěšením mi oznámil:
"Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení."
Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku
kdy chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela jsem mu
slíbit, že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon.
Pečené fazole které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly vliv a tlak se
stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila
příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen
hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela Skunka před
papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu.
Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy.
Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené
konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém
zažívacím systému po dalších několik minut.
Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti
signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu
ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se
uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená.
Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval
se, že telefonoval tak dlouho. Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem
a já jsem jej ujistila že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně
proneslo: "Happy Birthday!"
Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!