Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: "
Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku". Pepa zalamentuje: "Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v životě udělat? Nešlo by to nějak, abych se vrátil?" Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: "No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?" "To víš, že chci". Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím, a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. Vtom si ho všimne kohout, a ptá se: "Á, ty seš tu nová. Jak se ti vede?" "No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole". "To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, tak to přestane." Za chvilku Pepa snese první vajíčko.. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko. Najednou s ním někdo třese. "Co je, co se děje?" "Sereš do postele, ty prase", křičí manželka.