Jde Karkulka černým lesem a najednou - z křoví kouká vlčí hlava oči vytřeštěné. I začne Karkulka, u vědomí povinností a zodpovědnosti za klasiku pohádek, svoji repliku: "Babičko, proč máš tak velké oči...". A vlk sebou jen zavrtí v křoví a tiše zmizí.
Karkulka udiveně zamrká, ale pak pokrčí ramínky a jde dál. Dojde na paseku a tam z trávy čouhá vlčí hlava s vyvalenýma očima. Karkulka tedy zase začne svou sociální roli: "Babičko, proč máš tak velké oči...". V tom hlava zmizí a jen vlnění trávy značí vlkův ústup.
Karkulce je to už fakt divný. Přesto se sebere a jde dál. Najednou o kus dál vidí že z mlází zase kouká vlčí hlava, tak opatrně začne "Proč máš tak....."
A v té chvíli vlk nelidsky zavyje: "Do frasa, já se snad ani v klidu nevyseru!"