Jede pán autem ... celou noc (to víte, severoamerické vzdálenosti) ... ráno si řekne,
že si zdřímne a pak pojede dál. I zastaví, sklopí sedadlo a usíná ... ještě ani
pořádně nezabere, když mu někdo zaklepe na okýnko. On polekaně nadskočí
a tam stojí běžec, jeden z těch tzv. joggerů, co nosí drahé tenisky a trička
a na zápěstích mají měřidla tepu, tlaku, vzdálenosti a bůhvíčeho ještě, jen ne času.
"Pardon, pane, nevíte, kolik je hodin?"
Pán se mrkne: "Je 8:10." Běžec poděkuje a běží dál ...
Pán zase usíná, když tu klep, klep, klep. Zase nadskočí - další běžec:
"Pardon, pane, nevíte, kolik je hodin?" Pán se mrkne: "8:25."
Pak vyjme blok a tiskacím písmem napíše: "NEVÍM, KOLIK JE HODIN!"
Připevní nápis na okýnko a spokojeně zabere. Když tu náhle klep, klep, klep!
Pán nadskočí, stáhne okýnko a vidí skautíka.
Pán zařve: "Co je?" A skautík odpoví: "Je 8:45, pane."