Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motala se mezi nimi, měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce jí dali i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo. Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí práci na stavbě a že za to má dokonce i výplatu. Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala", poznamenala s úsměvem. "Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!" "Bože můj", pokračovala paní, "A budeš na stavbě dělat i příští týden?" Děvčátko se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: "Myslím, že jo .... jestli ti čuráci ze stavebnin dovezou ty zkurvený cihly..."