Něco ze života PČR
Jedná se o SKUTEČNÉ policejní zápisy - tedy jejich výběr!!!
Po příjezdu na místo hlídka zjistila stopy násilí na dveřích,
skříních, tchyni a okolí.
Pachatel zanechal na místě činu mnoho otisků, z nichž mu ale
žádný nepatřil.
Při při došlo k vyražení menšího počtu zubů, jmenovitě
jednoho řezáku.
Po poučení uvádí jako tamtéž, dodává jako tamtéž a nic
podstatného nedodává.
Konaným šetřením bylo zjištěno, že objem paní V.P.nedovoluje
vstoupit do kurníku bez jeho rozvalení, takže strany krádeží slepic
je její objem dostatečným alibi.
Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale
to jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.
Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství
pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.
Po kontrole občanského průkazu jsem byl natolik zmatený jeho
fotkou, že jsem zapomněl na to, že ho mám zatknout, tak jsem ho nechal
jít.
Nepamatuji si, že bych toho člověka už někdy viděl, a to mám
skvělý zrak, jen s tou pamětí je to horší.
Podezřelý vypadal normálně, ale choval se nenormálně.
Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí
slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si
to už nemyslel.
Několikrát jsem ho vyzval, aby zastavil, ale on padal z okna
dál.
Zastavili jsme rychle jedoucí auto, jenže málo, takže
pokračovalo dál v jízdě nepřiměřenou rychlostí.
Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo, což
jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.
Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem
střílel do vzduchu,ale to bylo tři dny před tím,
a to zadržený asi neslyšel.
Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho
chceme zatknout.
Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl i s
policejním psem.
Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes
nevydržel s nervy a kousl ho také.
Při převozu zadrženého došlo k jeho útěku. Bylo to tak
nečekané,že zadržený nečekal, až ho znovu zadržíme, a byl pryč.
Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl
nejlepší nápad, který jsem měl.
N.J. nejdříve vyhrožoval, ale pak začal vyhrožovat.
Ta žena nás napadla slovně. Co říkala, nevíme, protože nemluvila
a jen vydávala různé zvuky.
Byla to zajímavá situace, protože zadržený, ač byl Róm, tak
mluvil cikánsky.
Hrubě mne urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.
Narazil jsem do telefonního sloupu, protože jsem chtěl zabít
mouchu.
Ten náklaďák nacouval skrz přední sklo do manželčina
obličeje.
Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora a
naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám.
To druhé auto do mě nabouralo bez jakéhokoli předchozího
varování.
Před jízdou jsem něco vypil. To ale nebylo nic proti žízni,
kterou jsem měl. Nehodu tedy zavinila manželka, která přesolila oběd.
Ten dědula, kterého jsem porazil, by se na druhou stranu
silnice stejně nedostal.
Myslel jsem si, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že
je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.
Srazil jsem se se stojícím nákladním automobilem, když přijížděl
z opačného směru.
S odcizeným autem jsem jel dost rychle, nemohu ale říci
kolik,
protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo. V autě jsem ale už
nepil.
Chodec do mě narazil a pak mi skočil pod auto.
Ten chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem ho přejel.
Přejel jsem krajnici, pohlédl jsem na svou tchýni a sjel
jsem z náspu.
Celý den jsem strávil nakupováním sazenic a rostlin a už
jsem byl
na cestě domů. Když jsem přijel na křižovatku, vynořil se přede mnou
živý plot a zaclonil mi výhled.
Nezvládl jsem zastavit a naboural jsem tak do jiného vozu.
Řidič i spolujezdci se pak neprodleně odebrali na zdravotní dovolenou.
Když se mi stala nehoda, řídil jsem vůz už čtyřicet let a
usnul za volantem.
Protože jsem nechtěl vrazit do nárazníku auta přede mnou,
srazil jsem chodce.
Abych auto řádně zaparkoval, nacouval jsem do jiného vozu.
Minul jsem roh baráku a za ním stála tatrovka. Vjel jsem tam
s přesvědčením, že tam nemá co stát.
Kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto, narazilo do
mého vozu a zase zmizelo.
Pivu jsem již odvykl a v důsledku toho jsem přehlédl jedoucí
motocykl.
Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si
sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.
Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s
velkou hubou.
Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých alkoholů,
ale podotýkám, že zatáčku jsem přehlédl jen proto, že foukal dost
silný vítr.
Když auto sjelo z cesty, vyhodilo mě to ven. Později mě našla
v příkopě toulavá kočka.
Ten chlap se potácel přes celou silnici. Než jsem ho srazil, musel
jsem několikrát prudce strhnout volant.
Důvod k napadení ten řidič neměl, vždyť jsem mu jasně rukou
naznačoval, že špatně vidí, a ne, jak on se domnívá, že je blbec.
Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažil jsem se mu
uhnout z cesty, ale najednou mi narazil do předku auta.