NADĚJNÉ VYHLÍDKY (PO ČESKU)
Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě 120
km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako
systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru,
vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a
docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého,
žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít.
Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval.
Nepříjemné... Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat
v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný ?
38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout
byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je
třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě
něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo
sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci. Ale práce mně
baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se
nám.
Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata ? 26 600
korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem
garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné
Telecomu) 2000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920km, což mně stojí jen
na benzínu 4 800. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych doma
neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám...jsem blázen, abych tady
makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere mateřskou 3 630,
náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní
úroveň upadá.
Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje
odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer
nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, na každém vydělám
asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že si zřídím ŽL a
začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím
platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi
3 000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně.
Počítám, počítám...Z mých vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160.
Polovina? Pani, nechejte si ten formulář...
Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a
sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu
práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový
příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos
v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách.
Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu
MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá
3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou
Fabii na leasing.
A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok
nazpět, potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek.
Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si
pořídili druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing
lehce z těch 35 800 čistého lehce utáhneme.
Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP.
No, nějak ten měsíc vždycky přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj
denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi
koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a
vyrazíme někam na výlet, podle počasí ? do přírody, na koupaliště, na
běžky, do akvaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí,
že moje dvě vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity.
Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadě? Ale brzy mně to přejde, vždyť se
máme tak dobře a já jsem nevděčný!
Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu
je na pivo. Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim
nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché...
Díky státe, díky vládo, miluji tuto svoji zem!
(Pozn. red. ? tento text mi přišel internetem, škoda, že nemohu dát
odkaz na autora, zasloužil by si ho :-)))