V jednom meste povolal pravnik k soudu jako svedka jednu starou pani. Kdyz slozila prisahu, pta se ji zalujici pravnik: Pani Cermakova, znate mne?
Ale ano, samozrejme. Znam vas od plenek. A abych pravdu rekla, jste pro mne velikym zklamanim. Lzete, zahybate sve zene, manipulujete lidmi, pomlouvate je. Myslite si, ze jste velke zvire, a pritom jste tak pitomy, ze vam nedojde, ze z vas nikdy nebude nic nez mizerny pravnik malomestskeho formatu.
Promyka: jenom do toho
Pravnik vytrestil oci. Kdyz se vzpamatoval z prvniho soku, rychle se zepta:
Pani Cermakova, znate pravnika zalovaneho?
Ano, znam pana Koblihu jeste z doby, kdy neumel chodit. Obcas jsem ho jeho rodicum hlidala. A i v nem jsem se zklamala. Je to lenoch, udavac a pijak. Nedokaze s nikym slusne vychazet a jeho pravnicke znalosti jsou tak mizerne, ze bez uplaceni jeste nikdy nic nedokazal.
V tu chvili soudce zabusil kladivkem a vyzadal si ticho v soudni sini. Zavolal si oba pravniky k sobe a povida jim tise:
Panove, jestli se jeden z vas zepta te pani, jestli me zna, dam vas okamzite zavrit pro pohrdani soudem!