Samotář Pichťa, brňák jak hrom, přijde na camp a dožaduje se, aby ho vzali tamní kamarádi vzali do osady.
V kempu sedí u vohně pár kamarádů a jeden na to: “Hele Pichťa, my bysme tě vzali, ale máš smůlu, máme plno, další členy do vosady neberem."
Pichťa se zašklebí a pokusí se je ohromit: “Teda, chlapi, ale já se znám s Havlem.”
Sedící u ohně se jen pohrdavě zašklebí: “To ti teda fakt žerem."
Tak Pichťa vytáhne mobila, vyklepe číslo, za chvilku to na druhý straně vezme Havel, pokecaj, takový ty fráze, jako "...jak se má Dáša...", nebo "...tak co, kdy zase zajdeme na hrba?"
Ale kamarádi u vohně jen pokrčej ramenama: "No a co, Havla u nás zná každej."
Pichťa paríruje: “Teda klucí, ale já se znám taky s Billem Clintonem."
Osadníci nevěřej.
Tak Pichťa zase vytočí číslo, chvilku se dohaduje, několikrát za sebou vyklepe další dlouhý číslo, až se z mobilu najednou ozve Clinton. Zase pokecaj, tentokrát anglicky - jak se má Hillary, co je novýho v Ňujorku, a tak....
No a zase nic,sedící u vohně se po sobě podívají, ale názor nemění. “Máš to marný, Pichťa, Clinton, neclinton, nový členy neberem."
Tak Pichťa trumfuje: “Kamarádi, ale já se znám i s papežem."
Sedící si jen odlivnou: "Kecat teda umíš. Dokaž to, vole."
"Klidně, zvedněte zadky a jedem."
Pichťa nastartuje dodávku, no a na druhej den k polednímu dorazej do Vatikánu. Tam svatý otec zrovna slouží mši, plnej kostel lidí. Pichťa se pustí uličkou nahoru k oltáři, už zdálky volá: “Nazdááár Kadléééé !"
Papež ho uvidí, roztáhne ruce, objímají se, pokecaj, jak to jde a jak se má Pámbů, ...a tak.
Po chvíli se Pichťa vrátí zpátky, tam stojí ti chlápci z osady, úplně vodvařený, dolní čelisti spadlý až na hrudník, voči vykulený. Pichťa na ně chvíli kouká a pak se pozeptá: “To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?"
Kamarádi jen nevěřícně zavrtí hlavou a vysvětlujou: “Ale né, jen před chvilkou tady kolem šli dva Japonci, vyfotili si vás, a jeden se nás ptal: “Excuse me, nevíte náhodou, kdo je to ten starej kretén, co támhle stojí vedle Pichti?"