Dva drsňáci, Johny a Kid, sedí u ohně pod skalou. Příroda krásná, ale nálada mrazivá, nic k jídlu, peníze žádné, takže na hospodu ani pomyšlení, a žaludky skučí hlady.
Johny se otráveně rozhlíží po okolí a najednou zpozorní. "Hele, není to támhle dole pes?"
Pak mu to dojde. Zaječí nadšením, popadne sekyru a vystartuje na cestu vedoucí dolů do údolí. V běhu zařve na Kida: "Přilož na voheň, bude večeře."
Kid poslušně přiloží a poslouchá.
Zezdola z údolí se najednou ozve hluk zápasu, chraplavý štěkot, pár výkřiků, a pak už jen mlaskavý zvuk praskajících kostí.
Kid se spokojeně zašklebí, vytáhne kudlu a lžíci a začne je leštit cípem kabátu, cele zaujat představou příjemné vůně pečeného masa.
Když se ale delší dobu nic neděje, vstane a zavolá dolů: "Hééééj, Džóny, nech mi taky něco, jó?"
Chvíli je ticho, pak se ze zákrutu cesty ozve tlumený dusot a v záři ohně se objeví jako přízrak obrovská černá doga. Rozhlídne se, krkne, labužnicky se oblízne, ledabyle vyplivne podkůvky z Johnyho půllitrů, mile se na strnulého Kida zašklebí, a přes dvoucentimetrové tesáky suše procedí: "Lituju, kamaráde, nic nezbylo."