Jdou tři želvičky po poušti a uvidí kelímek. "Vezmem si ho, nevezmem, vezmem,
ale přeci si ho nebudeme brát, když do něj nemáme co dát.
Tak si kelímek nevzaly. Šly dva roky až došly k oáze. "Konečně voda,
ale nemáme jí do čeho dát,jedna z nás se musí vrátit pro kelímek. Střihneme si."
Padlo to na třetí želvičku - "Tak dobře, já pro něj dojdu, ale musíte mi slíbit,
že se beze mne nenapijete vody." "Slibujem, slibujem." Uplynuly čtyři roky
(cesta tam a zpátky) a želvička nikde. "Tak už se napijem," povídá první. "
Slíbily jsme jí, že na ní počkáme, tak to ještě chvíli vydržíme," povídá druhá.
Uplynuly další dva roky a třetí želvička se pořád nevrací. "Tak už se napijeme,
nebudeme čekat" povídá první želvička. "Tak se napijem,"odpoví ta druhá.
Třetí želvička vyleze z křovíčka a povídá:
"Tak holky to teda ne, když si nedůvěřujem, tak já nikam nepůjdu!!!"