Paní Nováková vítá manžela, vracejícího se z práce: "Lojzíčku, dneska je výročí naší svatby, uděláme si hezký večer. Objednala jsem večeři v baru." Panu Novákovi se moc nechce. "Nemám oblek."
"Půjčila jsem ti ho od souseda, miláčku."
"Ale já nemám ani peníze."
"Nevadí, našetřila jsem."
Tak jdou. Hned jak vejdou do restaurace, vítá je do pravého úhlu zalomený vrchní:
"Aááááá, pan Novák, to jsou k nám hosti. Stoleček jako obvykle hned u parketu, žeáno..."
Manželka udiveně zvedne obočí, pan Novák se ale tváří neutrálně a šeptem jí sdělí: "Nevím, asi nějaký omyl, já ho neznám..."
Jen usednou, objeví se za nimi roztomilá hosteska s přebůjelým poprsím: "Lahev tequily, pane Novák, a dvě skleničky jako obvykle?"
To už je paní Novákové divné, ale pan Novák jen nervozně pokrčí rameny: "Víš, kolik je v Praze Nováků? Asi si mě s někým spletla..."
Na pódiu u zdi zatím běží striptýzová show. Fešná blonďatá striptérka odkládá poslední kousky svého nepatrného negližé a rozpustile švitoří do mikrofonu: "Tak kdopak dneska rozepne Anettě poslední knoflíček, pánové?"
A zaplněný bar ihned nadšeně zaburácí: "Pan Novák!"
Tohle už paní Nováková nevydrží: "Jdeme!" Oba se zvednou a odcházejí, před barem vlezou do taxika, a jakmile za nimi zabouchnou dvířka, začne si paní Nováková vylévat své zhrzené srdce. Na hlavu pana Nováka se vyhrne nádherný proud nadávek, výčitek a obvinění.
Když jí po chvíli dojde dech, ohlídne se vousatý taxikář a soustrastně prohlásí: "Teda, Lojzo, už jsem tě vezl mnohokrát, ale s takovouhle megerou ještě nikdy."