Kapitán čerstvě modernisované zaoceánské nákladní lodi najímá v pronajatém kanclu v přístavu námořníky.
První na řadě je chlápek v zamaštěnejch montérkách.
"Co jste, čím jste vyučen?" zajímá se kapitán.
"Jsem strojník."
Byl přijat. Druhej byl mohutnej vazoun se špínou za nehty a bělostnou mariňáckou čepičkou.
"A vy! Jakou máte kvalifikaci?"
"Jsem topič, pane kapitáne." Byl přijat.
"A vy?" otočil se kapitán k dalšímu.
"Plavčík, pane kapitáne". Byl rovněž přijat.
Tak to šlo do večera, a když už měl kapitán posádku skoro kompletní, přišel na řadu maličkej hubenej chlápek s nervozní tváří a očima mírně cvoklé veverky.
"A co vy? Čím jste vyučen?" zopakoval už trochu unaveně svou obvyklou otázku kapitán.
"Já jsem glogloista, pane." prohlásil chlápek s pýchou a důležitostí.
Kapitán nevěděl, co to je, ale nechtěl se blamovat případnou neznalostí moderní lodní techniky, a protože žádného glogloistu neměl, tak jen mávnul rukou, že jo, a vzal ho do stavu.
Vypluli na moře.
Počasí bylo skvělé, loď řezala vlny, z komínů se kouřilo, posádka se pilně věnovala svým povinnostem, tak kapitán, spokojeně bafaje z tradiční kapitánské fajfky, vykonal obchůzku, a vraceje se do kajuty zahlédl na zadní palubě onoho hubeného chlápka s divnou profesí, jak se opírá o zábradlí a otráveně plije do moře.
I zastavil se u něj, a bodrým basem zaduněl: "Tak, copak nám dělá náš glogloista?"
Chlápek se otočil. "Gloglo, pane kapitáne."
"A kde to jako máte?" zeptal se kapitán opatrně.
Chlápek se nasupil. "Jak můžu dělat gloglo, pane, když nemám materiál. Takovej šlendrián. Na celý lodi není jediná pořádná kláda."
Kapitán se po takové kritice své krásné lodi zamračil, ale byl zvědav, a vypadalo to, že slušný počasí nějakou dobu vydrží, tak zašel do navigační kajuty a vydal příkaz ke změně kursu.
Následujícího rána zakotvila loď v zátoce zeleného ostrůvku poblíže trasy a hubenej chlápek s četou námořníků vyzbrojených sekerami se vydal do vnitrozemí. Vrátili se až večer, a utahaní matrósi těžce vytáhli na palubu obrovskou nahrubo otesanou dřevěnou kládu. Chlápek si ji nechal dotáhnout na zadní palubu, ohradil si prostor plachtou, prý proti větru, a stáhl se tam s bednou nářadí.
Mezitím loď zvedla kotvy, posádka měla plný ruce práce, aby dohonili den zpoždění, tak se po glogloistovi pár dní nikdo nesháněl.
Jen z pod plachtové zástěny se ozývaly divné zvuky, bouchání, tlučení, syčení, škrouhání a údery..., ale nikdo si toho moc nevšímal.
Už byli na moři tejden, když tu se jednou ráno po levoboku objevila ostrá příď na zeleno natřeného válečného torpedoborce s admirálskou vlajkou na stožáru.
Rychle se přiblížil, a signalisoval "stop na moři". Během bleskové výměny vlajkových signálů se znervoznělý kapitán dozvěděl, že je to kontraadmirál na inšpekci, a žádá o formální povolení vstupu na palubu.
Pobledlý kapitán nechal odsignalisovat souhlas, poručil posádce obléct se do svátečního a nastoupit k přehlídce, a zkontrolovav posledním pohledem vyrovnanou řadu svalnatých námořníků v pruhovaných trikách, spěchal k levovoku, kde už po provazovém žebříku čile šplhal opálený stařík v honosné admirálské uniformě, s ostrým profilem a očima jako dva nebozezy.
Během následné přehlídky přecházel kontraadmirál podél řady námořníků, vypnutých v bezvadném stoji spatném, a občas se u některého zastavil.
"Co jste vy, námořníku?"
"Strojník, pane kontraadmirále!"
"Výborně, výborně, také jsem býval strojník. A vy?"
"Topič, pane kontraadmirále!" zněla odpověď.
"Správně, také jsem býval topičem." sdělil stařík blahosklonně vedle stojícímu kapitánovi.
Nakonec došli na konec řady, kde vypínal kuřecí hrudník v pruhovaném tričku i ten hubený chlápek s veverčíma očima.
Kontraadmirál si ho povšiml. "A jakou profesi máte vy, námořníčku?"
"Glogloista, pane kontraadmirále!"
Pobledlý kapitán pro změnu zezelenal a obrátil oči v sloup, zatímco mu představivost ukazovala skvěle barevnými obrazy v ostrém nástřihu trapný konec jeho kapitánské kariéry.
Nicméně stařík v uniformě oživl, a dětinsky zatleskal dlaněmi v oslnivě bílých admirálských rukavičkách. "Opravdový glogloista? To jste mě potěšil, námořníčku. A kdepak máte své gloglo?"
"Na zadní palubě, pane kontraadmirále!"
Kontraadmirál se obrátil ke kapitánovi. "Honem, ukažte mi ho."
Pak to šlo ráz na ráz. Tucet svalnatých námořníků strhlo plachtu, a kláda se objevila v dopoledním slunci. Byla celá pokrytá vyřezanými závity, tunýlky, zářezy a otvory, připomínajícími domorodé kultovní řezby afrických křováků.
Kontraadmirál ji chvili zálibně sledoval a pak si povzdechl: "Nádhera. Tohle už jsem dlouho neviděl. Vypadá skvěle."
"A teď hoši, ..." mávl rukou v bělostné rukavičce "...šup s ní tam."
Námořníci na sebe bezradně pohlédli, nechápajíce oč jde, a teprve na nenápadný ale důrazný kapitánův pokyn zvedli společně velkou kládu s vypětím sil nad hlavu a hodili ji obloukem přes palubu do moře.
Kontraadmirál se naklonil přes zábradlí, a s exaktickým nadšením sledoval celou akci. Po chvíli se slavnostně obrátil ke kapitánovi.
"Bylo to skvělé, kapitáne. Zmíním se o vás pochvalně ve své zprávě admiralitě."
Pak se otočil ke glogloistovi, stojícím vedle ve strnulém pozoru. V očích mu dozníval silný emociální prožitek.
"A vy musíte být vyznamenán, námořníčku. Tak krásné gloglo jsem v životě neviděl."
Pokud to případně někomu nedošlo, a hodlá mi spočítat nedostatek humoru, či nesrozumitelnost výšeuvedeného příběhu, konstatuji jen, že když kláda dopadla na hladinu, převalovala se a otáčela, a bubliny vzduchu v těch otvůrcích, tunýlcích, dírkách, zářezech a závitech dělaly kráááásné co?
No přece: glo, glo, glo, glo, glogloglo ........ ;o))))))))))))